Karel Ewanče Hájek se narodil a žije na Českomoravské vrchovině v České Republice. Kraj lesů ho v mládí natolik očaroval, že se rozhodl studovat lesnictví, v roce 1998 se stal lesním inženýrem a následně také v tomto oboru začal pracovat. Dřevo, které ho obklopovalo při jeho každodenní práci, začal čím dál více vnímat ne jako průmyslovou surovinu, ale jako prostředek uměleckého vyjádření. A to nejen pro samotný materiál, ale i pro různorodou formu, ve které je dřevo v přírodě utvářeno a které je umělci nabízeno. Dřevo ve své specifické konkrétní podobě člověku našeptává, radí mu a vede ho k cíli, kterým je nalezení tvaru příjemnému lidskému oku. Je to hra se stavebnicí, jejíž díly leží všude kolem nás. 

Z občasné záliby se stala vášeň pro dřevo a touha tvořit rostla s každým dnem, až se stala neodmyslitelnou součástí života. Ewanče pracuje bez výjimky se všemi druhy dřeva, často pak s listnáči – dubem, javorem, jasanem, jeřábem, bukem, tedy se dřevinami které nachází v krajině vrchoviny. S oblibou využívá plavené dřevo s jeho plastickou povrchovou texturou. Při práci používá řadu nástrojů a metod, do rukou tak často bere motorovou pilu, aby hrubostí řezu dosáhl kontrastu k jemným detailům vytvořeným dlátem a paličkou nebo soustružením. Právě tento kontrast umožňuje hebkosti vystoupit na povrch a vdechuje objektům jejich pomyslnou duši. Název jeho objektů, je pak pouze něčím dodatečným a snad i zbytečným. Při povrchových úpravách často a s oblibou využívá červenou barvu a dřevo opaluje plamenem. Do svých objektů rád zakomponovává kov, často části starých zemědělských strojů: obruče, ozubená kola, hřeby, žací lišty, panty. 

Od roku 2003 absolvoval několik společných i samostatných výstav v České republice a Rakousku. V současnosti provozuje společně se sochařem Jaroslavem Rodkem v obci Matějovec malou galerii v bývalé vesnické škole. Jeho objekty jsou dnes kromě České republiky také například v Rakousku, Itálii, Francii, Švýcarsku, Spojených státech nebo na Slovensku.